Nesnáším, nemám rád své rodiče
23.02.2015 20:26
Narodí se dítě a rodiče se na jeho příchod velmi těšili. Od mala o něj láskyplně pečují a poskytují mu vše potřebné, pocit bezpečí a ochrany. A pak jsou rodiče jiní. Také mají děti, ale stane se, že potomek od nějakého věku, obv. dospívání, své oba rodiče nesnáší, odmítá, dává najevo, jak jsou mu protivní a v krajním případě vyjádří vůči nim až svou nenávist.
Co to je za rodiče, že mohou u svých dětí zapříčinit tak negativní emoce? Vždyť vztah dítě a rodiče, a zvl. v nízkém věku k matce, bývá tím nejtěsnějším poutem, i když projevy citu mají v různém věku různorodou podobu.
Připoměmme si ty nejhorší případy, kdy vlastní rodič v afektu, ale někdy i plánovitě, své vlastní dítě zabije.Takový otec, někdy matka, trpí těžkou anetickou poruchou osobnosti, egoismem, sebestředností a absencí rodičovského instinktu. Nedávný případ zabití čtyř dětí vlastní matkou pobouřil celou společnost. Na dětské linky linky bezpečí volají denně stovky dětí s různými starostmi se šikanou, psychickým či fyzickým násilým, sexuálním zneužíváním. Údajně až padesát nezletilých je ročně zabito vlastními rodiči nebo blízkými příbuznými.Jaké typy rodičů vychovávají dítě, které je nakonec odmítá až nenávidí?
Dítě nežádoucí - mladá dívka má poměr s náhodným chlapcem z diskotéky, klubu, večírku. Otěhotní, dlouho to ani neví a pak je na interupci již pozdě a dítě se narodí. Je ovšem neplánované.nechtěné, odmítané.Otec často ani není znám, pokud je, s matkou dítěte nežije a zmizí, v lepším přpadě alespoň na dítě přispívá. Matka si k děcku nevytvoří běžný citový vztah, nemá ho ráda a odmítá ho, někdy jej odloží do kojeneckého nebo dětského zařízení."Zkazil mi život, parchant jeden, kde jsem dneska mohla být, chlapa nemám a to vše kvůli němu", to jsou výrazy, které si taková matka říká v duchu, ale i nahlas a nezřídka před potomkem. Jaký asi citový zmatek, smutek a frustraci takový malý musí prožívat, jaké má pocity a to zvl. když vstupuje či již je v dospívání.
Rodiče lhostejní - mají dítě, aniž to chtěli nebo o něj stáli. Od dětství mu dávají najevo, že ho vlastně nechtěli, zkazil jim karieru, mohli více vydělávat, cestovat, bavit se. Na děcko často zbytečně křičí, vyčítají všechno možné, nezřídka i bijí. Někdy dítě skončí u příbuzných,v pěstounské péči nebo v dětském domově, Též takový malý človíček brzy pochopí, jaké má vlastně rodiče a dle toho uzpůsobí své chování.
Rodiče ambiciozní - děcko si pořídí jako vzorový model své experimentální výchovy. Dítě musí nekompromisně plnit jejich vysoká očekávání - připouštějí se pouze samé jedničky. Po škole denně alespoň jeden kroužek a tak malý musí na hodinu klavíru, malování, sportu, keramiky, aniž se ho někdo ptá, zda-li ho to zajímá. Takoví rodiče neprojevují lásku, pochvalu, vlastně žádné emoce, slabší výkony považují za selhání. Děcko časem prozře a establishment odmítne.
Popsané rodičovské typy mohou i jinak variovat a z toho vyplývající výchova - nevýchova může iniciovat i u jinak zdravého a inteligentního jedince celoživotní modifikaci osobnosti. Jako ještě malý nemá mnoho prostoru k protestu - pláč, křik, rozbití hračky, ale již zde cítí, že rodiče nesnáší, ba nemá rád. S nástupem dospívání si již dokáže pregnantně uvědomit, v jakém prostředí a u koho vlastně vyrůstal. Nechuť a neláska k rodičům přeroste až k jejich nenávisti. Útěky z domova, drobné krádeže, počátek drogové závislosti, u dívek protest ve formě prostituce. Dle fyzické vyspělosti může dojíž až k napadání rodičů. A ti se diví - co to s tím našim klukem/naší holkou/ je, jak se to mohlo stát, aniž si připustí jakýkoliv pocit viny. V popsaných případech se nejedná o syndrom zavrženého rodiče, neboť žádný neštve dítě proti druhému rodiči.
Naštěstí u mnohých dětí dojde časem k náhledu na své rodiče a prostředí v jakém vyrůstali a jako dospělí si půjdou svou cestou.